Tomáš Janků
24. 3. 2007
Výškař Tomáš Janků patří mezi stálice českého reprezentačního týmu. Dokonce bývá označován za jeho neoficiálního kapitána, už mnohokrát dokázal stmelit kolektiv a vytvořit příznivou atmosféru. V roli vůdce vystupuje i v dresu Dukly Praha, která pravidelně bojuje o nejvyšší příčky v Poháru mistrů evropských zemí. Rád se sází a hecuje se svými kolegy. V sezoně 2003 mu přibyl na domácí scéně nový soupeř i kamarád Jaroslav Bába, který se záhy stal terčem Tomášových milých žertů.
"Jedním z cílů pro mě bylo porazit Jardu Bábu," prozradil s úsměvem po úspěšném vystoupení českých výškařů na halovém MS 2003. Osmnáctiletý Bába tehdy skončil jedenáctý, Janků obsadil šesté místo.
Ze svých patnácti dosavadních účastí na evropských a světových šampionátech či olympijských hrách Janků většinou prošel do finále, což je v obvykle vyrovnané a široké výškařské špičce cenná bilance. Bronzovou medaili získal v roce 1998 na halovém mistrovství Evropy a o pět let dříve evropském šampionátu juniorů. Mezi seniory debutoval rovnou na olympijských hrách. V Atlantě 1996 obsadil čtrnáctou pozici. Dvakrát v kariéře zažil atmosféru OH, stejný počet startů si připsal na mistrovství světa a mistrovství Evropy, v hale se zúčastnil čtyř evropských a tří světových šampionátů.
Na mistrovství světa v Paříži 2003 v kvalifikaci překonal napoprvé 2.25 m, ale postupová laťka ve výšce 2.27 m už byla nad jeho síly. Ve třetí sérii pokusů vsadil na jednu kartu, resp. tretru a snažil se vrátit do hry s vyzutou pravou tretrou. "Poslední pokus na 227 jsem zkoušel bez tretry, občas se mi bez ní skáče líp. Prostě jsem už zkoušel všechno možný," vysvětlil Janků. V součtu obou kvalifikačních skupin osmadvacetiletý borec skončil celkově patnáctý. "Kdybych v sezoně skákal nějak extra, tak by mě to mrzelo víc. Ale tento výsledek je odrazem celé mojí sezony," přiznal po závodě na Stade de France. V roce 2004 pro něj bylo velkým zklamání 29. místo z olympiády v Aténách.
Píše se rok 2006 a přichází mistrovství Evropy ve Švédsku. Janků dostává jasný příkaz: Budeš ve finále jinak tě vyhodíme, slyšel od Dukly. A Janků skákal a jak. Vylepšil si osobní maximum na 134 cm a byl druhý. To nikdo nečekal.
Pak přišel další úspěch na světovém poháru reprezentoval Evropu. A skvěle. Výšku vyhrál a Evropa si tak připsala cenné body.
Další závod tentokrát halové mistrovství Evropy mohlo být velmi zajímavé. Janků vyhrál kvalifikační skupinu. A v závodě se mu také dařilo. Pak ale přišla osudná chvíle, kdy si po úspěšně skočeném 225cm vysokém skoku natrhl sval. Boj o medaile tak musel vzdát, přesto však skončil čtvrtý.
Kromě atletiky si rád zajde do kina, nebo do Činoherního klubu za kamarádem Ondrou Vetchým. Na ostatní, mimo sportovní koníčky, mu moc času nezbývá. Na uniformu je hrdý a rád závodí za svůj tým ASC DUKLA: „Jsem přesvědčený o tom, že v oblasti vrcholového sportu je právě Dukla špičkou ledovce. Jsou v ní vytvořeny plně profesionální podmínky jak pro trénink, tak pro soustředění, a vůbec pro dosahování co nejlepších výsledků v samotných závodech.“ Tomáš by sportovní klub z vlastní vůle neměnil. Pokud by musel odejít, ukončil by svou profesionální kariéru a věnoval se jiným věcem, které ho baví.
Ze svých patnácti dosavadních účastí na evropských a světových šampionátech či olympijských hrách Janků většinou prošel do finále, což je v obvykle vyrovnané a široké výškařské špičce cenná bilance. Bronzovou medaili získal v roce 1998 na halovém mistrovství Evropy a o pět let dříve evropském šampionátu juniorů. Mezi seniory debutoval rovnou na olympijských hrách. V Atlantě 1996 obsadil čtrnáctou pozici. Dvakrát v kariéře zažil atmosféru OH, stejný počet startů si připsal na mistrovství světa a mistrovství Evropy, v hale se zúčastnil čtyř evropských a tří světových šampionátů.
Na mistrovství světa v Paříži 2003 v kvalifikaci překonal napoprvé 2.25 m, ale postupová laťka ve výšce 2.27 m už byla nad jeho síly. Ve třetí sérii pokusů vsadil na jednu kartu, resp. tretru a snažil se vrátit do hry s vyzutou pravou tretrou. "Poslední pokus na 227 jsem zkoušel bez tretry, občas se mi bez ní skáče líp. Prostě jsem už zkoušel všechno možný," vysvětlil Janků. V součtu obou kvalifikačních skupin osmadvacetiletý borec skončil celkově patnáctý. "Kdybych v sezoně skákal nějak extra, tak by mě to mrzelo víc. Ale tento výsledek je odrazem celé mojí sezony," přiznal po závodě na Stade de France. V roce 2004 pro něj bylo velkým zklamání 29. místo z olympiády v Aténách.
Píše se rok 2006 a přichází mistrovství Evropy ve Švédsku. Janků dostává jasný příkaz: Budeš ve finále jinak tě vyhodíme, slyšel od Dukly. A Janků skákal a jak. Vylepšil si osobní maximum na 134 cm a byl druhý. To nikdo nečekal.
Pak přišel další úspěch na světovém poháru reprezentoval Evropu. A skvěle. Výšku vyhrál a Evropa si tak připsala cenné body.
Další závod tentokrát halové mistrovství Evropy mohlo být velmi zajímavé. Janků vyhrál kvalifikační skupinu. A v závodě se mu také dařilo. Pak ale přišla osudná chvíle, kdy si po úspěšně skočeném 225cm vysokém skoku natrhl sval. Boj o medaile tak musel vzdát, přesto však skončil čtvrtý.
Kromě atletiky si rád zajde do kina, nebo do Činoherního klubu za kamarádem Ondrou Vetchým. Na ostatní, mimo sportovní koníčky, mu moc času nezbývá. Na uniformu je hrdý a rád závodí za svůj tým ASC DUKLA: „Jsem přesvědčený o tom, že v oblasti vrcholového sportu je právě Dukla špičkou ledovce. Jsou v ní vytvořeny plně profesionální podmínky jak pro trénink, tak pro soustředění, a vůbec pro dosahování co nejlepších výsledků v samotných závodech.“ Tomáš by sportovní klub z vlastní vůle neměnil. Pokud by musel odejít, ukončil by svou profesionální kariéru a věnoval se jiným věcem, které ho baví.
Janků
(Len, 16. 2. 2008 17:24)